Můj první týden v USA [13.06 - 19.06.2016].

PONDĚLÍ
V 6:50 ráno mě čekal první let z Prahy do Bruselu, kde jsem pak přestupovala už na let přímo do New Yorku. Do Prahy mě na letiště vezli oba rodiče a ano.. brečela jsem. Člověk si řekne, že odjíždím jen na rok a že máme v dnešní době Skype a kdesi cosi, ale i tak je to loučení těžký.
Do NY jsme dorazili někdy kolem 14. hodiny odpoledne místního času (20. hodina v ČR). Na letišti nás (asi 10 různých au pair, které přiletěli různými lety) vyzvedl řidič od naší agentury a pak jsme jeli asi hodinu a půl autobusem do tréninkové školy.

Abych uvedla všechny do obrazu - v USA jsem přes agenturu Cultural Care Au Pair. Před tím, než můžete vyrazit k "vaší" rodince, tak musíte absolvovat takové 3 denní školení v NY na Long Islandu. Mají dokonce dvě místa, kde se tyto školení konají. Já byla na St. John's University a bylo nás tam dohromady cca 100 au pairek (z toho 4 kluci).
Na pokoji jsem měla dvě spolubydlící - obě jsou teď taky v Denveru nebo poblíž. Jedna byla původně z Kolumbie a anglicky moc neuměla, takže naše komunikace byla docela vtipná. A ta druhá byla z Brazílie a ta anglicky neuměla skoro ani koukat, takže s ní jsem se ani o komunikaci moc nepokoušela. Haha. Ta holka mě navíc dokázala i dost naštvat tím, že dvě noci za sebou prostě přišla do pokoje a rozsvítila světlo, ačkoliv věděla, že tam jsem a že už spím (chodila jsem spát poměrně brzy - kolem 22. hodiny, protože jsem prostě byla kvůli tomu časovému posunu unavená). A ona neřekla ani pumpička - bylo jí to totálně jedno, že mě oslepila a navíc šokovala. Hahaha.

letiště v Bruselu

ÚTERÝ
V úterý jsme od od 8:00 do 18:30 seděli v učebně a v podstatě se bavili o tom, jak řešit různé situace, které by mohli nastat a prostě se nás tak nějak snažili trochu připravit na ten nastávající rok. Často to byla docela nuda, ale my měli to štěstí, že jsem měli úplně super učitelku - byla to starší ženská, ale byla vtipná a hrozně pohodová a milá, takže to hned bylo jednodušší, poslouchat ty nudný řeči. Měli jsem pouze hodinovou pauza na oběd a dvě půl hodinové pauzy na sváču. Navíc to bylo náročnější kvůli tomu 6 hodinovému časovému posunu. Po večeři jsme navíc měli "candy picnic" (piknik se sladkostmi) - snad všichni přivezli nějaké sladkosti ze své země. Někdo to ale docela přehnal a nakonec jsme měli sladkostí plné dva stoly. Ochutnala jsem jen pár věcí, ale něco jsem si vzala i s sebou, takže to snad budu mít ještě šanci ochutnat.

tréninková škola

naše třída na tréninkové škole

candy picnic

STŘEDA
Středa byla hodně podobná úterku, akorát s tím rozdílem že jsme měli lekce od 8:00 do 20:00. Kromě běžných lekcí jsme měli ještě navíc přednášku o osobní bezpečnosti a bezpečnosti řízení. Byl to dlouhý a náročný den.

naše "pracovní sešity", které jsem na tréninkové škole používali

ČTVRTEK
Ve čtvrtek dopoledne jsme měli školení první pomoci od Červeného kříže, což bylo super. Jen tedy doufám, že to nebudu muset nikdy použít a že se nám jakékoliv vážnější zranění a nehody vyhnou.
A po obědě jsme zaslouženě jeli autobusem na výlet přímo do centra New Yorku na Manhattan. Normálně tento výlet stojí $50, mě to ale zaplatila moje hostitelská rodina jako dárek (plus jsem od nich dostala ještě růžovou tašku s logem naší agentury CC).
Nejlepší část tohoto výletu byla asi to, že jsme mohli jít na Top Of The Rock (což stálo dalších $25, které už jsem si platila sama) - je tam snad nejhezčí výhled na New York. Mám odtud také nejvíc fotek. Dokonce i nějaká videa, ale upřímně se mi moc nechce do toho to teď sestříhávat. Ale třeba na to někdy dojde. Haha. Zpátky do školy jsme se vrátili někdy kolem 23. hodiny a ještě jsem si musela sbalit znovu kufry, abych se tím nezdržovala ráno.

Chtěla jsem vyzkoušet nějaké pravé New Yorské jídlo a tyhle hot dogy (ačkoliv na to nevypadají) byly výborný!

A taky jsem si dala tuhle dobrou pizzu. A to bych ráda upozornila na fakt, že nejím sýr. :D

St. Patrick's Cathedral (Katedrála svatého Patrika)

Docela futuristický Apple obchod.

výhled z Top of the Rock na Central Park

Empire State Building poprvé

Empire State Building podruhé

Empire State Building potřetí

Times Square - to mě osobně docela zklamalo. Čekala jsem ho mnohem větší.

Bryant Park

Empire State Building počtvrté - kvůli téhle fotce jsme běhali po New Yorku jako šílený. Hahaha.

PÁTEK
Nu a v pátek ráno (v 7 hodin) už jsem nasedaly do autobusů a jely na letiště (letělo nás dohromady 7 au pairek). Sama jsem byla hrozně překvapená z toho, že jsem nebyla absolutně nervózní. Což je u mě opravdu divný, protože já jsem ten typ člověka, co je vždy ze všeho strašně nervózní, i když k tomu ani není důvod. Hahaha. Ale tentokrát jsem byla po celou dobu letu z New Yorku do Denveru úplně v klidu. Akorát když jsme pak po příletu s holkami bloudily na letišti, tak na mě ta nervozita trošku šla, ale dost možná jsem byla nervózní jen z toho, že jsem byly v jednu chvíli opravdu ztracený (kdo vymyslel, že bude na letištích metro, kterým přejíždíte mezi jednotlivými terminály?!) Pak jsem taky trochu znervózněla, když jsem nikde neviděla Jeremyho a Harryho, kteří mě měli na letišti vyzvednout. Šla jsem si tedy pro kufr a až tam pro mě oba doslova přiběhli - zasekli se totiž v dopravě. Oba mě ale hned objali, takže to bylo moc fajn. Jeremy se pak asi 10krát omluvil, že přijeli tak pozdě. Psal mi sice zprávu na Facebooku, ale protože jsem neměla přístup k internetu a ani mě nenapadlo se přihlásit na letišti na Wi-fi, tak jsem nevěděla, že dorazí déle.
Po příjezdu k nim do domu jsem se přivítala i s Kelly (mamkou) a dvojčaty, kteří se ze začátku docela styděli. Jeremy mě provedl po domě, abych se trochu zorientovala a pak mi dali čas na to, si vybalit kufry. V pokoji jsem navíc měla připravený iPhone 6 a iPad, které můžu po dobu svého působení tady používat. Navíc jsem ještě dostala asi 10 voucherů do různých podniků tady v okolí (kavárny, restaurace, zmrzlina, cukrárna atd.) Potom jsem vzala na oplátku všechny dárky a šla je dát dětem i rodičům. Musím říct, že všechny dárky měly docela úspěch. Dvojčata chodí s maňáskama spát, několikrát denně děti vytáhnout deskové hry, které jsem jim dala, zkoušeli jsem už i spirograph i vodní "omalovánky" a děcka se skoro poprali o kokosovou Fidorku. Hahaha.
K večeru mě potom Kelly vzala do Targetu, abych si mohla koupit nějaký šampon na vlasy, sprcháč, lak na vlasy a podobný věci. Byla jsem dost překvapená, když pak Kelly u kasy trvala na tom, že mi to zaplatí. Bylo to ale milý.

SOBOTA
V sobotu dopoledne jsme všichni vyrazili na jakýsi BBQ festival. Jeli jsme asi hodinu a půl (tohle je asi potřetí, co píšu, že jsme někam jeli hodinu a půl, ale ono to tak opravdu vždy bylo) do města Frisco. Jeremy tam proměnil peníze za takové lístky, kterými se pak "platilo" za jídlo. Bylo tam spoustu stánků s rozmanitým výběrem jídla. Já vyzkoušela několik druhů klobás, krevety, smažené kyselé okurky, trhané vepřové (to bylo vynikající), dala jsem si i grilovanou kukuřici a završila jsem to jahodami a banánem v čokoládě. Jestli to takhle bude pokračovat, tak se za ten rok či dva vrátím do ČR jako kulička.
Potom jsem šli k jezeru, které bylo jen kousek od toho festivalu. Byla tam asi 20 metrová "pláž", na které se děti docela vyřádili. Bohužel jsem si zapomněla vzít s sebou foťák, takže mám jen jednu fotku z mobilu. Při cestě k tomu jezeru se taky ode mě nechala Charlotte poprvé chovat a držet za ruku, z čehož jsem měla velkou radost, protože jak jsem psala v jednom článku, docela jsem se bála toho, že bude nějako dobu trvat, než si k sobě najedeme cestu.

NEDĚLE
V neděli kolem 9. hodiny jsem vyrazili na farmářský trh, který byla si 5 minut chůze od domu. Nakoupili jsme tam nějakou zeleninu, pečivo a speciálně pro mě Jeremy koupil třešně (je to totiž moje nejoblíbenější ovoce). Byly ale docela drahé (takový malý plastový kalíšek za $5), takže mi to nakonec bylo blbé, že jsem řekla, že bych je chtěla.
Krátce poté jsme jeli do restaurace na brunch (breakfast + lunch = snídaně + oběd) "oslavit" Den otců. Nepamatuji si, jak se to místo jmenovalo, ale Jeremy mi řekl jednu takovou zajímavost - před tím, než z toho majitelé udělali restauraci, tak to byl bordel. Hahahaha. A vlastně to bylo i vidět - na zdech furt byly malby polonahých žen atd. Prostě ideální místo, kam vzít děti. Hahaha. Hrála tam ale živá kapela, což bylo moc fajn.
Odpoledne vyrazili Jeremy a Harry společně do kina na Finding Dory (Hledá se Dory) a já s Kelly a dvojčaty jsme vyrazili na nákupního střediska, protože Kelly chtěla ještě Jeremymu koupit nové kraťasy jako dárek ke Dni otců. A já si tam chtěla původně ještě dokopit pár kostetických věcí, ale byla jsem nakonec docela nemile překvapená, protože tam byly samé obchody, kde bych se asi nedoplatila. Jediný normálnější obchod byla asi Sephora. :D
K večeři jsme pak měli sushi - pro mě to bylo podruhé v životě, co jsem ho jedla, ale docela jsem si pochutnala. Jeremy ocenil, že se nebojím zkoušet nová jídla (což je u mě docela taky neobvyklé, protože co se jídla týče, tak jsem hrozně vybíravá).

Nu a to byl můj první týden v USA, tak nějak ve zkratce. Trvalo mi skoro týden, než jsem tento článek dala dohromady, ale prostě na to nebyl moc čas a energie. A schválně - kdo to dočetl až do konce? Napište mi komentář! ☺

S láskou,

Dárky pro mojí rodinku.

Jak už titulek dnešního článku říká, tak bude o dárcích, které jsou koupila svojí hostitelské rodince. Přiznám se, že většinu dárku jsem měla nakoupenou už pro mojí 1. rodinku (měli dvě holčičky - 3,5 letou a 7 letou), rozhodla jsem se je i tak ale vzít, protože si myslím, že se dvojčatům i Harrymu budou líbit. Tedy aspoň v to doufám. Haha.

První dárek - soubor 6 deskových her pro děti od 3 let. Bylo to původně kupované 1. rodině. Dvojčatům je sice sotva 2,5 roku, ale myslím si, že minimálně to domino a pexeso, které tam je, by zvládnout mohli. Zbytek her je spíš pro Harryho.

Všechny tři další dárky byly také původně kupované 1. rodině - knížka o Krtečkovi v angličtině (dvojčata mají knížky rádi, takže to bude mít určitě úspěch), omalovánky s Krtečkem, do kterých se maluje jen mokrým štětcem a DVD s Krtečkem - to se bude hodit, když budou děti třeba nemocné, jinak totiž na televizi moc koukat nesmí.

Tyhle dárky už jsem dokupovala až teď nedávno, přímo pro mojí současnou rodinku. Vlevo je takový set s míčkem, který si může dvojice házet a chytat na ty "tácky" (funguje to jakoby suchej zip) - určitě to všichni znáte. Myslím si, že hlavně Harryho by to mohlo bavit.

Vpravo nahoře je pak spirograph - v dětství jsem jeden taky měla a strašně mě bavilo s tím "kouzlit". Myslím si, že s trochou tréninku a pomoci to budou zvládat i dvojčata.

A ta malinkatá krabička s název Story cubes je taková stolní hra - obsahuje 9 kostek s různými obrázky. Ten, který hodí kostkami, pak musí na základě těch obrázků, které hodil, složit nějaký svůj příběh. Je to skvělé na rozvoj představivosti. Doufám, že to bude Harryho bavit. Dvojčata jsou na to ještě mrňavý, ale plánuji ty kostky používat třeba když je budu večer uspávat - místo knížky bych jim mohla vymyslet vlastní pohádku na dobrou noc. ☺

Tyto dva dárky jsem dokupovala hrozně narychlo. Objednávala jsem je tento týden ve středu večer, naštěstí je ale stihli do pátku dodat. Jde o dva totálně roztomilé maňásky - prasátko a kachničku. Myslím si, že se s nimi s dětmi vyblbneme. 

Další dárek - česká kuchařka v angličtině. Původně taky byla kupovaná 1. rodině, ale Jeremy rád vaří, takže si myslím, že by mu mohla udělat radost.

A poslední dárek je vlastně od mojí mamky, která tohle krásné dekorační srdíčko vyrobila (vyrábění podobných dekorací má jako koníček). Hrozně "nenápadně" jsem se Kelly v emailu ptala, jaká je její oblíbená barva, abych věděla, jaké růžičky tam má moje mamka dát. Tak snad se bude líbit. :)

Nu a kromě těchto dárků jsem ještě rodince koupila nějaké ty sladkosti (Fidorky, Brumíky atd.) a dvě plechovky piva pro Kelly a Jeremyho. To snad ale není potřeba fotit. Haha.

Tak a protože už je skoro 8 hodin večer, tak já jdu naposledy zkontrolovat kufry, jestli mám všechno - stejnak určitě na něco zapomenu. Haha. Nu a v 5 ráno hurá na letiště - v 6:50 mi to letí, tak držte palce, ať doletím v pořádku i s kuframa.

Další článek už bude z New Yorku (jestli na to bude čas a energie) nebo už z Denveru. Tak zatím páčko!

Moje hostitelská rodinka.

V tomto článku bych ráda představila mojí hostitelskou rodinu.

Taťka se jmenuje Jeremy, maminka je Kelly. Mají tři cvrčky - téměř 7 letého Harryho a 2,5 letá dvojčata Sama a Charlotte. Bydlí v Denveru v Coloradu - tatínek ale vyrůstal v Los Angeles a mamina v Bostonu, podle jejich slov je ale Colorado nejlepší místo kde se dá žít (to vám ale asi řekne každá rodina, hahaha) a jejich komunita je prý hodně mladá (za poslední rok se právě nejvíc do Denveru přistěhovalo 20-35 letých lidí - jo, i takovými informacemi mě Jeremy v jeho dlouhých emailech obohacuje, haha). Podle toho, co jsem si zatím taky stihla vygooglovat, tak je tam rozhodně opravdu nádherná příroda a spoustu zajímavých míst kam můžu vyrazit i s děckama, na což se těším.
Rodinka si navíc asi dost váží životního prostředí, protože mají nový moderní dům a veškerou energii prý berou ze solárních panelů, které mají na střeše. Mají také elektromobil. Což se mi zdá dost zajímavé. Ne, že bych nějak byla extra zapálená do ekologie a ochrany životního prostředí, ale aspoň recykluji a nesnáším, když se zbytečně svítí.

Jak Jeremy, tak Kelly jsou strašně pohodoví, usměvaví a hlavně upřímní. Například mi totiž naprosto upřímně řekli, že ze začátku budu asi nejvíc bojovat s malou Charlotte, protože je prý hodně samostatná a do ničeho si moc nechce nechat "kecat" a tak bude asi trošku trvat, než s ní navážu pevný vztah. Zatímco malý Sam je prý opak - rád se mazlí a má rad někoho na blízku. Jeremy o něm dokonce prohlásil, že si myslím, že až vyroste, tak bude ten typ kluka, co sbalí každou, na kterou se jen podívat. Hahaha. No, tak to ať si to s ním pak užijí. Harry na mě působil jako takový ten milý chytrý klučina - má rád vše ohledně vesmíru o čemž já vím úplný kulový, takže to bude asi docela zajímavé.

Asi 80% své pracovní doby budu mít na starosti jen dvojčata, protože Harry bude ve škole a pak má i nějaké aktivity (fotbal, prý chodí i na kroužek vaření atd.) - já ho víceméně jen vyzvednu ze školy/kroužku a pak už se o něj více méně bude starat Jeremy (udělá mu véču, udělá s ním úkoly atd.), zatímco já se dál budu starat o dvojčata. Kelly pracuje jako zdravotní sestra a očividně dělá 12 hodinové šichty, takže bude chodit domu relativně pozdě, na druhou stranu pracuje ale jen 4 dny v týdnu. Od toho se vlastně bude i odvíjet moje pracovní doba - budu mít škvrňata 4 dny opravdu skoro od rána (asi od 9:00 - což je pro mě naprosto ideální, vzhledem k tomu, že nejsem ranní ptáče, hahaha) do večera (cca do 19:00, budu mít tedy cca 10 hodinovou pracovní dobu) + občas třeba i o víkendu na 2-3 hoďky, aby si rodiče mohli spolu zajít třeba na večeři nebo do kina nebo si cokoliv jiného zařídit. Což si myslím, že není tak hrozné. Jsem zvyklá pracovat docela dost - když jsem učila na jazykové škole (což bylo moje zaměstnání, než jsem se rozhodla odjet do USA jako au pair), tak byly dny, kdy jsem tam byla od 7:30 do 20:30 a taky jsem to přežila.

Takže takhle by to mělo teoreticky vypadat... ještě se ovšem ukáže, jak to bude v praxi. Snad to nebude nějaká větší divočina. ☺

UPDATE: [8.6.2016, 0:30 hodin]: Mám potvrzený let i letenky. Na tréninkovou školu do NY letím již v pondělí 13.6. a k rodince do Colorada letím v pátek 17.6.!

Huráááááá!

Včera se stalo to, v co už jsem pomalu přestala doufat - našla jsem novou rodinku! Ty pocity které teď mám jsou neskutečné - úleva a zároveň neskutečná radost a nadšení. ☺

A jak se to všechno stalo? Někdo si možná řekne, že jsem blázen, ale nechci si tady vymýšlet pohádky, takže řeknu na rovinu, že ten proces byl opravdu, ale opravný rychlý! 

Ve čtvrtek mi přišel mail přímo od rodinky ve kterém hned psali, že se jim zdám úžasná (hehe, očividně ví, jak zalichotit). Pročetla jsem si tedy jejich profil a zjistila jsem, že i oni se zdají být skvělí. Po pár emailech jsme se tedy domluvili na Skype na další den od 7 večer mého času. V pátek jsem už v 18:40 nervózně seděla před noťasem (ty první Skype rozhovory pro mě bývají vždy psychicky náročné, ale to je asi normální). Krátce po 7. hodině mi zavolali, ale nefungovala jim kamera, takže oni vždy viděli jen mě, jak se nervózně usmívám ... trvalo skoro 15 minut, než to zprovoznili (prý museli i úplně přeinstalovat Skype a kdesi cosi). Pak jsem konečně měla tu čest spatřit celou rodinku pohromadě (více info o nich napíšu třeba v dalším článku). 

Nedělám si srandu, když řeknu, že to byl nejkratší Skype jaký jsem kdy s nějakou rodinkou měla - trval pouhých 27 minut (většinou mě rodinky napoprvé "trápili" přes hodinu)! Navíc bylo docela zajímavé, že jsem vlastně nejvíc mluvila s tatínkem, což je takové docela nezvyklé, většinou tuhle komunikaci minimálně ze začátku zajišťují maminky těch rodin, ale já už i ty první emaily dostala od HD (host dad - hostitelského tatínka). Ten Skype byla to sice rychlovka, ale stihla jsem se zeptat na vše podstatné, co mě zajímalo a myslím že i oni o mně zjistili dost. Navíc byli celou dobu strašně pohodoví, necítila jsem se hloupě, ale bylo to prostě takové uvolněné. Jako když bych se bavila s někým, koho už znám. Když jsme končili, tak mi řekli, že mi do (jejich) večera dají vědět co a jak dál. Vypadali ale nadšeně, takže mě v tu chvíli ani nenapadlo, že ten Skype byl tak krátký třeba z toho důvodu, že bych se jim třeba nějak nezdála. 

Za 10 minut od ukončení Skypu mi ale přišel email! HD v něm psal, že on i jeho žena si myslí, že jsem báječná a že mě chtějí jako jejich au pair. Připsal ale taky, že chápe, že je to velké rozhodnutí a že mi dají čas na rozmyšlenou. Totálně v šoku jsem si ten email četla furt dokola. Jakože vážně?!

Co byste dělali vy v mé kůži? Řekli byste si, že je to nějaké podezřele rychlé? Že tam musí být určitě nějaký háček?

Ano, mohla bych se těmito otázkami zabývat a nervovat. Proč ale? Rodinka je dle mého názoru skvělá! Jasně, nikdo není dokonalý, ale jejich mouchy tady z ČR asi jen tak nezjistím. Na to člověk prostě přijde až tam. Já se ale na to i tak snažím koukat pozitivně a nenechat se rozhodit nějakými negativními myšlenkami, protože to nemá cenu. Prostě do toho jdu a jsem hrozně šťastná!

Navíc je fajn, že původně chtěli au pair až od začátku července, když jsem jim ale řekla svůj příběh, tak sami nabídli, že se ten celý proces pokusí uspíšit, takže když půjde všechno hladce, tak snad už odletím teď v červnu. Paráda!

Takže držte palce, ať to tentokrát vše vyjde! ☺