Včera se stalo to, v co už jsem pomalu přestala doufat - našla jsem novou rodinku! Ty pocity které teď mám jsou neskutečné - úleva a zároveň neskutečná radost a nadšení. ☺
A jak se to všechno stalo? Někdo si možná řekne, že jsem blázen, ale nechci si tady vymýšlet pohádky, takže řeknu na rovinu, že ten proces byl opravdu, ale opravný rychlý!
Ve čtvrtek mi přišel mail přímo od rodinky ve kterém hned psali, že se jim zdám úžasná (hehe, očividně ví, jak zalichotit). Pročetla jsem si tedy jejich profil a zjistila jsem, že i oni se zdají být skvělí. Po pár emailech jsme se tedy domluvili na Skype na další den od 7 večer mého času. V pátek jsem už v 18:40 nervózně seděla před noťasem (ty první Skype rozhovory pro mě bývají vždy psychicky náročné, ale to je asi normální). Krátce po 7. hodině mi zavolali, ale nefungovala jim kamera, takže oni vždy viděli jen mě, jak se nervózně usmívám ... trvalo skoro 15 minut, než to zprovoznili (prý museli i úplně přeinstalovat Skype a kdesi cosi). Pak jsem konečně měla tu čest spatřit celou rodinku pohromadě (více info o nich napíšu třeba v dalším článku).
Nedělám si srandu, když řeknu, že to byl nejkratší Skype jaký jsem kdy s nějakou rodinkou měla - trval pouhých 27 minut (většinou mě rodinky napoprvé "trápili" přes hodinu)! Navíc bylo docela zajímavé, že jsem vlastně nejvíc mluvila s tatínkem, což je takové docela nezvyklé, většinou tuhle komunikaci minimálně ze začátku zajišťují maminky těch rodin, ale já už i ty první emaily dostala od HD (host dad - hostitelského tatínka). Ten Skype byla to sice rychlovka, ale stihla jsem se zeptat na vše podstatné, co mě zajímalo a myslím že i oni o mně zjistili dost. Navíc byli celou dobu strašně pohodoví, necítila jsem se hloupě, ale bylo to prostě takové uvolněné. Jako když bych se bavila s někým, koho už znám. Když jsme končili, tak mi řekli, že mi do (jejich) večera dají vědět co a jak dál. Vypadali ale nadšeně, takže mě v tu chvíli ani nenapadlo, že ten Skype byl tak krátký třeba z toho důvodu, že bych se jim třeba nějak nezdála.
Za 10 minut od ukončení Skypu mi ale přišel email! HD v něm psal, že on i jeho žena si myslí, že jsem báječná a že mě chtějí jako jejich au pair. Připsal ale taky, že chápe, že je to velké rozhodnutí a že mi dají čas na rozmyšlenou. Totálně v šoku jsem si ten email četla furt dokola. Jakože vážně?!
Co byste dělali vy v mé kůži? Řekli byste si, že je to nějaké podezřele rychlé? Že tam musí být určitě nějaký háček?
Ano, mohla bych se těmito otázkami zabývat a nervovat. Proč ale? Rodinka je dle mého názoru skvělá! Jasně, nikdo není dokonalý, ale jejich mouchy tady z ČR asi jen tak nezjistím. Na to člověk prostě přijde až tam. Já se ale na to i tak snažím koukat pozitivně a nenechat se rozhodit nějakými negativními myšlenkami, protože to nemá cenu. Prostě do toho jdu a jsem hrozně šťastná!
Navíc je fajn, že původně chtěli au pair až od začátku července, když jsem jim ale řekla svůj příběh, tak sami nabídli, že se ten celý proces pokusí uspíšit, takže když půjde všechno hladce, tak snad už odletím teď v červnu. Paráda!
Takže držte palce, ať to tentokrát vše vyjde! ☺
Žádné komentáře:
Okomentovat