No... asi bych jako první měla pozdravit a možná se trochu představit - je to přeci jenom slušnost, že?
Takže AHOJKY.
Jmenuji se Gabi. Je mi 22 let a momentálně bydlím a ještě chviličku (a to doslova) budu bydlet v Plzni. Sedím teď ve svém bytečku na Doubravce a jsem obklopená krabicemi a neskutečným nepořádkem ... ano, pomalu si balím věci, abych se mohla o víkendu přestěhovat zpět do domečku mých rodičů. A to z jednoho prostého důvodu ... musím někde uskladnit své věci, protože za dva měsíce, tedy přesně 23. května 2016 letím směr USA (proto také ten neskutečně originální název tohoto blogu), kde si tak nějak snad začnu plnit svůj sen. Ptáte se, co tam budu šaškovat? Nu, budu tam minimálně jeden rok žít a pracovat jako au pair. A už se nemůžu dočkat! Ještě mě ale čeká dost věcí, které musím předtím zařídit, času je ale dosti, takže se snažím nenervovat. :)
A teď tedy bych mohla zodpovědět otázku z nadpisu tohoto článku. Proč že si kvůli tomu zakládám blog? Nejsem přeci první ani poslední slečna, co bude dělat au pair ve Státech. Ani si nemyslím, že by můj slohový projev byl tak úžasný, aby to za něco opravdu stálo (o gramatických chybách a překlepech nemluvně - za to se předem omlouvám). I přesto to chci dělat. Už jen kvůli sobě, kvůli mé rodině a blízkým přátelům - protože minimálně je to třeba bude zajímat. :) Myslím si, že bude fajn se k těmto svým zápiskům třeba za pár let vracet a vzpomínat. Nemám v tomto ohledu totiž žádné ambice - jakože se stát se svým blogem populární nebo tak něco. Třeba si to nějaké své čtenáře najde a netvrdím, že by to nebylo fajn, cíl to můj ale opravdu není.
Druhá věc je ovšem to, jestli mi tohle blogování vůbec vydrží. Nechtějte vědět, kolikrát v životě jsem již vedla nějaký blog a asi tušíte, jak to vždy dopadlo. Na druhu stranu si ale říkám, že teď budu mít o čem psát (což jsem předtím ne vždy měla) ... protože věřím, že těch zážitků bude hodně. A navíc by mi to pak mamka asi neodpustila, kdybych s tím sekla (nebo se pletu, mamko? :P) Takže dejme tomu, že si teď dávám jakési předsevzetí, že se budu minimálně snažit jednou za čas něco napsat, abyste měli co číst - to zní fér, ne? :)
Teď už se jdu ale vrátit k těm krabicím a pokusím se ještě něco zabalit, abychom to v pátek mohli začít stěhovat.
A teď tedy bych mohla zodpovědět otázku z nadpisu tohoto článku. Proč že si kvůli tomu zakládám blog? Nejsem přeci první ani poslední slečna, co bude dělat au pair ve Státech. Ani si nemyslím, že by můj slohový projev byl tak úžasný, aby to za něco opravdu stálo (o gramatických chybách a překlepech nemluvně - za to se předem omlouvám). I přesto to chci dělat. Už jen kvůli sobě, kvůli mé rodině a blízkým přátelům - protože minimálně je to třeba bude zajímat. :) Myslím si, že bude fajn se k těmto svým zápiskům třeba za pár let vracet a vzpomínat. Nemám v tomto ohledu totiž žádné ambice - jakože se stát se svým blogem populární nebo tak něco. Třeba si to nějaké své čtenáře najde a netvrdím, že by to nebylo fajn, cíl to můj ale opravdu není.
Druhá věc je ovšem to, jestli mi tohle blogování vůbec vydrží. Nechtějte vědět, kolikrát v životě jsem již vedla nějaký blog a asi tušíte, jak to vždy dopadlo. Na druhu stranu si ale říkám, že teď budu mít o čem psát (což jsem předtím ne vždy měla) ... protože věřím, že těch zážitků bude hodně. A navíc by mi to pak mamka asi neodpustila, kdybych s tím sekla (nebo se pletu, mamko? :P) Takže dejme tomu, že si teď dávám jakési předsevzetí, že se budu minimálně snažit jednou za čas něco napsat, abyste měli co číst - to zní fér, ne? :)
Teď už se jdu ale vrátit k těm krabicím a pokusím se ještě něco zabalit, abychom to v pátek mohli začít stěhovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat