Nejdřív bych se chtěla omluvit, že už jsem strašně dlouho nenapsala žádný článek. Prostě mi to časově nějak nevychází. :( Přes týden jsem příliš unavená (po 10 hodinách s dětmi) a o víkendu se snažím vypadnou ven na nějaký výlet nebo tak, abych neseděla doma, protože proto jsem do USA nepřijela.
Dnes jsem si ale řekla, že bych mohla napsat článek o mých narozeninách, které jsem oslavila 12. července.
Jsem v USA skoro 7 týdnů, v Coloradu vlastně 6. Skoro nikoho tu neznám a proto jsem byla v den svých narozenin docela smutná z toho, že svoje narozeniny strávím sama. Nakonec to ale dopadlo absolutně nad moje očekávání. Začnu ale od samého rána...
Dostala jsem ten den volno. Moje hostitelská mamka Kelly totiž tvrdí, že by nikdo na svoje narozeniny neměl pracovat. Ráno jsem vstala kolem půl 9, nic mě totiž nenutilo vstát dřív. Zašla jsem si tady kousek do kavárny pro kafčo a do dalšího obchodu pro cupcake. Upřímně jsem si tedy připadala docela zoufale, protože jsem si sama sobě koupila cupcake k narozeninám. Ale čert to vem! Byl moc dobrej!
Teď trošku přeruším můj příběh, ale tahle část je taky docela důležitá zmínit. Asi týden před narozeninami jsem si stáhla aplikaci Tinder. Pro ty, kteří neví - je to vlastně seznamka. Chtěla jsem tam totiž zkusit najít někoho, kdo by se mnou jezdil třeba na výlety nebo tak. Jednomu klukovi - říkejme mu Ian - jsem se v neděli svěřila s tím, že mám v úterý narozeniny a že je vlastně nemám úplně s kým strávit. Jediný plán jsem měla s mýma hostitelskými rodiči, kteří mi slíbili, že mě vezmou na večeři. A Ian prohlásil, že by nikdo neměl strávit narozeniny sám a že by mě rád někam vzal. A tak aniž bych nad tím moc přemýšlela, tak jsem se dohodli, že spolu něco podnikneme. Ráno v den mých narozenin mi napsal pár návrhů, co bychom mohli podniknout. Byl mezi nimi i paddle boarding, což je věc, kterou už jsem dlouho chtěla zkusit, takže plán byl jasný. Řekl, že mě vyzvedne a pojedeme rovnou k jednomu jezeru.
Takže já se necelou hoďku předtím šla zeptat Jeremyho, jestli si můžu půjčit auto abych si rychle sjela do Targetu si koupit nějaký sportovní kraťasy. On mi řekl, jestli můžu 5 minut počkat, že za chvíli přijede Kelly s dětmi a že mi chtějí dát dárek. Děti hned od dveří křičeli "Happy Birthday Gabi" a pak jsem od nic dostala narozeninové přání a dárkovou kartu s dost penězi na to, abych si koupila batoh (který tady žádný nemám), protože prostě jeden potřebuju na výlet a zatím jsem si musela půjčovat batoh Jeremyho. To mi opravdu udělalo velkou radost, protože jsem přesně v tom obchodu byla v pár dní před narozeninami s Terkou a Barčou (dvě český au pair) a jeden batoh jsem si tam prostě zamilovala. Protože byl ale docela drahej, tak jsem ho tam nakonec nechala. Nakonec mi stačilo jen doplatit 15 dolarů a batoh jsem si odnesla domů! :) Takže pecka!
Pak jsem rychle jela tedy do toho Targetu. Nakonec jsem si odnesla i jednu sportovní podprsenku a kšiltovku (kterou normálně nenosím, ale už jsem si několikrát spálila pěšinku, takže jsem si řekla, že bych si něco na tu hlavu měla koupit). Pak jsem doslova vběhla zpět do domu, rychle se převlíkla do nového a Ian už mi psal, že bude za 2 minuty na smluveném místě. Takže jsem rychle naházela věci do tašky a pak skoro až běžela, protože já jsem to měla tak 5 minut a nechtěla jsem přijít pozdě.
Že je šílený, že jsem víceméně úplně neznámému klukovi vlezla do auta? Jo, souhlasím, ale já se ho dopředu zeptala, jestli není náhodou sériový vrah a on přísahal, že není. Hahaha. Navíc to není poprvé, co jsem něco takového udělala - v ČR jsem to už párkrát udělala. :D
Jen co jsem nastoupila do auta, tak mi Ian dal krabičku, ve které byly 3 cupcaky a pár makronek - že prý když mám ty narozeniny. Nebylo to skvělý gesto? Bylo! A pak jsme rovnou vyrazili k jezeru. Cestou jsme se jen stavili v Costco koupit ručníky, protože jsme si je zapomněla vzít.
Pak už jsem dojeli k jezeru a já začala být lehce nervózní. Nechtěla jsem se totiž ztrapnit.
Nakonec jsem ale byla mnohem lepší, než jsme oba očekávali. :D Nejdřív když jsem pádlovali na druhou stranu jezera, jsem tedy na tom paddle boardu jen seděla nebo klečela, protože jsem se bála si stoupnout, ale na cestě zpátky už jsem si troufla stoupnout. Sice se mi klepaly se začátku kolena, ale Ian mi vše vysvětlit, kde a jak nejlíp stát a ve finále to bylo vážně skvělý a rozhodně chci jít znovu!
Po hodince a něco jsme se ale vydali zpět na cestu domů. Nakonec mě Ian pozval k sobě domů a já tu nabídku přijala. Za tu dobu, co jsem s ním strávila, jsem začala opravdu věřit, že není sériový vrah a že mi nic neudělá. A hádejte co - opravdu mi nic neudělal, protože 14 dní od toho dne píšu tento článek. Hahaha. Jen je tedy pravda, že mě lehce přiopil vínem, ale jinak byl zlatej. Hahaha.
Před 7 hodinou večer jsem pak už ale musela domů, protože jsem právě od 7 měli s Kelly a Jeremym rezervaci v restauraci The Kitchen. Byl to moc fajn večer. V klidu jsem si mohla s oběma popovídat nad další sklenkou vína a dobrým jídlem. Po večeři jsme se pak chvíli prošli po městě a stavili se v obchodu s čokoládou, kde jsme koupili nějaké mňamky a pak už vyrazili zpět domů, protože holčina, co tu hlídala mezitím děti, už musela domů.
Takže nakonec jsem narozeniny strávila moc pěkně. Nejsem člověk, co by musel mít velký party, takže tohle byl přesně můj šálek čaje.
A co se stalo dál mezi mnou a Ianem? O tom možná v dalším článku. :P
Dnes jsem si ale řekla, že bych mohla napsat článek o mých narozeninách, které jsem oslavila 12. července.
Jsem v USA skoro 7 týdnů, v Coloradu vlastně 6. Skoro nikoho tu neznám a proto jsem byla v den svých narozenin docela smutná z toho, že svoje narozeniny strávím sama. Nakonec to ale dopadlo absolutně nad moje očekávání. Začnu ale od samého rána...
Dostala jsem ten den volno. Moje hostitelská mamka Kelly totiž tvrdí, že by nikdo na svoje narozeniny neměl pracovat. Ráno jsem vstala kolem půl 9, nic mě totiž nenutilo vstát dřív. Zašla jsem si tady kousek do kavárny pro kafčo a do dalšího obchodu pro cupcake. Upřímně jsem si tedy připadala docela zoufale, protože jsem si sama sobě koupila cupcake k narozeninám. Ale čert to vem! Byl moc dobrej!
![]() |
| Cupcake, který jsem si sama pro sebe koupila. |
7 |
| Paddle boarding. |
![]() |
| Přáníčko od hostitelské rodinky. |
Že je šílený, že jsem víceméně úplně neznámému klukovi vlezla do auta? Jo, souhlasím, ale já se ho dopředu zeptala, jestli není náhodou sériový vrah a on přísahal, že není. Hahaha. Navíc to není poprvé, co jsem něco takového udělala - v ČR jsem to už párkrát udělala. :D
Jen co jsem nastoupila do auta, tak mi Ian dal krabičku, ve které byly 3 cupcaky a pár makronek - že prý když mám ty narozeniny. Nebylo to skvělý gesto? Bylo! A pak jsme rovnou vyrazili k jezeru. Cestou jsme se jen stavili v Costco koupit ručníky, protože jsme si je zapomněla vzít.
Pak už jsem dojeli k jezeru a já začala být lehce nervózní. Nechtěla jsem se totiž ztrapnit.
Nakonec jsem ale byla mnohem lepší, než jsme oba očekávali. :D Nejdřív když jsem pádlovali na druhou stranu jezera, jsem tedy na tom paddle boardu jen seděla nebo klečela, protože jsem se bála si stoupnout, ale na cestě zpátky už jsem si troufla stoupnout. Sice se mi klepaly se začátku kolena, ale Ian mi vše vysvětlit, kde a jak nejlíp stát a ve finále to bylo vážně skvělý a rozhodně chci jít znovu!
Po hodince a něco jsme se ale vydali zpět na cestu domů. Nakonec mě Ian pozval k sobě domů a já tu nabídku přijala. Za tu dobu, co jsem s ním strávila, jsem začala opravdu věřit, že není sériový vrah a že mi nic neudělá. A hádejte co - opravdu mi nic neudělal, protože 14 dní od toho dne píšu tento článek. Hahaha. Jen je tedy pravda, že mě lehce přiopil vínem, ale jinak byl zlatej. Hahaha.
Před 7 hodinou večer jsem pak už ale musela domů, protože jsem právě od 7 měli s Kelly a Jeremym rezervaci v restauraci The Kitchen. Byl to moc fajn večer. V klidu jsem si mohla s oběma popovídat nad další sklenkou vína a dobrým jídlem. Po večeři jsme se pak chvíli prošli po městě a stavili se v obchodu s čokoládou, kde jsme koupili nějaké mňamky a pak už vyrazili zpět domů, protože holčina, co tu hlídala mezitím děti, už musela domů.
Takže nakonec jsem narozeniny strávila moc pěkně. Nejsem člověk, co by musel mít velký party, takže tohle byl přesně můj šálek čaje.
A co se stalo dál mezi mnou a Ianem? O tom možná v dalším článku. :P


7
Žádné komentáře:
Okomentovat