Zase o pár krůčku blíž.

Jsem ráda, že se mi povedlo za několik posledních dní zařídit pár věcí, které se týkají mého odletu, jenž se pomalu ale jistě blíží. Ano, 46 dní je ještě dost... ale ještě nedávno to byly celé dva měsíce. Fakt to letí, takže nechci nic podcenit. :)

Jedna z důležitých věcí bylo vyzvednutí mého pasu, který jsem si nechávala dělat už před docela dlouhou dobou, ale nějak jsem se furt neměla k tomu, si ho vyzvednout. Protože jsem ale potřebovala vyplnit vízovou žádost, kde musíte uvádět číslo vašeho pasu, tak mě to konečně donutilo tam zajít. Hned potom jsem tedy podnikla všechny kroky k tomu, abych si mohla tu žádost podat a objednat se na schůzka do Prahy na ambasádu USA, kam jedu 19. dubna.

Taky jsem se byla nechat vyfotit a pak si nechala vydat mezinárodní řidičský průkaz. Vydají vám ho na počkání, což je super. Já se navíc na ten odbor dopravy "objednala", takže jsem ani skoro nemusela čekat, ačkoliv byla čekárna skoro plná. :) To focení už taková sranda nebyla. Opravdu nerada se chodím nechávat fotit a dělat si fotky na doklady, protože mám pocit, že na těch fotkách vypadám jak vrah - vzhledem k tomu, že se na těch fotkách většinou nesmíte usmívat (nechápu proč?!) a já pak prostě vypadám hrozně vážně a nesympaticky. Vždyť, když by mě někdy kdokoliv kontroloval podle mých dokladů, tak bych neměla sebemenší problém se na dotyčného usmát, aby mohl porovnat mojí podobu s fotkou. Hahaha. :) Ale to už je fuk, fotky mám a ano... vypadám na nich hrozně - na pravém oku mám takový divný stín a ... no, čert to vem, nebudu tady fňukat kvůli nějakým hloupým fotkám. :P

Pak jsem také zařizovala věci, které se přímo mého odletu netýkají. Například jsem musela na pracák, protože jsem nedávno končila v práci. S tím je spojené to, že jsem musela i na pojišťovnu. Zkrátka takové nudné záležitosti. Paní na pracáku byla ale moc milá. Na rovinu jsem jí řekla, jak se věci mají a ona byla kupodivu z faktu, že se budu koncem května zase odhlašovat, nadšená a vyptávala se mě, kam přesně jedu apod.

Naštěstí jsem ale věnovala i příjemnějším a zábavnějším aktivitám. Například jsem si byla nechat udělat nové dioptrické brýle. Měla jsem totiž trochu obavy z toho, co bych si počala, kdyby se ty moje stávající rozbily nebo tak něco. Takže teď hrdě nosím i tyto krasavce...

No a kromě toho začínám objíždět kamarády a kamarádky a tak nějak se s nimi pomalu loučit. Strávila jsem třeba skvělé odpoledne s kamarádkou (a současně mojí bývalou studentkou) Dany a její dcerkou. Byly jsme pořádně zahřešit v kavárně a pak jsme byly venku na hřišti a na výborné točené zmrzlině, protože počasí nám opravdu přálo. Navíc jsem dostala od Dany krásné náušnice, za které ještě jednou děkuji! Určitě si je povezu s sebou. :)

Pak jsem také byla dvakrát v kině s kamarády. Jednou na Deadpool, což je fajn film, ale já to asi nedokážu dostatečně ohodnotit, vzhledem k tomu, že jsem totální negramot, co se týče Marvel komiksů. Druhý film byl Daddy's Home (Táta je doma), což je podle mého názoru dobrá komedie - tedy pokud vám stačí a nevadí takový ten jednoduchý humor a přehnané scény, které mají ke skutečnosti daleko. Zaručeně se u toho potom zasmějete. :)

No a jinak samozřejmě stále pokračuji v procvičování angličtiny. Čtu, poslouchám, mluvím... a třeba jsem teď nedávno začala znovu koukat na seriál My So-Called Life. Myslím, že se to vysílalo v roce 1994, takže kvalita tomu odpovídá. Troufnu si i říct, že u nás se to nikdy nevysílalo, ale upřímně si nejsem jistá, protože mě v té době byl 1 rok. Hahaha. Natočila se tenkrát jen jedna série o 19 dílech a ani se moc nedivím. Důvod proč na to koukám je ale ten, že jsem si tento seriál stáhla už před několika lety, když jsem ještě neuměla moc anglicky. Tenkrát jsem to chtěla vidět, protože jsem byla posedlá Jaredem Letem, ale nebyly k tomu k sehnání titulky, takže jsem na to koukala prostě v angličtině. Hodně věcem jsem proto nerozuměla. Dnes na to ale bez problémů můžu koukat bez titulku ... a přijde mi opravdu zábavný, když na to koukám a říkám si "Jo aha... tak proto je na ní naštvaná" apod. Jinak je to ale nuda a moc bych to ani nikomu nedoporučovala. Hahaha.

Teď už ale běžím do sprchy, protože jdu s rodiči na večeři. Takže zatím pa.